Budoucnost civilizace 3.část

Léta šedesátá

Člověk a vesmír -  cca 1960-62, olej, plátno, 300 x 500 cm, na rubové straně obrazu je druhý název Lidstvo a věčnost

Z tátova vyprávění nad rozbaleným plátnem, vyprávění, které pro mě zůstalo dodnes poněkud nesrozumitelné, protože hovořil o filosofických otázkách života, něco ve smyslu harmonie lidstva s přírodou a vesmírem, zázraku přírody, zázraku, který by lidstvo nemělo narušovat…  „podívej nahoře jsou vzdálené světy, hvězdy a planety plující prostorem…a dole je pozemské lidstvo…“   usuzuji, že toto složité dílo se pokouší naznačit otázku:

Je, nebo není lidstvo schopné se z prožitých válečných hrůz a z politických procesů poučit ? 

Z řetězů poroby, rok cca 1960, olej, plátno, cca 240 x 180 cm

Táta mi k tomuto obrazu řekl, že má symbolizovat rozpad kolonií v Africe. Má vyjadřovat cestu ke svobodě národů…

Léta sedmdesátá - úvod

Protiválečná díla sedmdesátých let se poněkud odlišují od veškerých protiválečných děl let 39-68. Částečně se mění i výtvarné pojetí. Zásadní změnu tátova pohledu na svět přinesla ruská okupace Československa v roce 1968. Když maminka v době pražského jara 1968 tátovi dávala číst Vaculíka, Kunderu a další současné spisovatele - táta nechápal… Teprve okupace Československa ruskými vojsky, zásadním způsobem změnila celý otcův „světonázor“ .

Už tu nebyli osvoboditelé a zlí kapitalisté… Když v roce 1969 – v roce 1. výročí  okupace, jsem byl já zatčen a odsouzen za účast na manifestacích proti okupantům, táta se teprve tehdy začal zajímat o literaturu současných autorů. Mezi literaturou, kterou ho zásobovala naše maminka, byl i Solženicyn – konkrétně samizdatové vydání knihy „Souostroví gulag“.

Okupace 1968, olej plátno, rozměry cca 110 x 140 cm

Normalizace 1969 olej, plátno, cca 120 x 160 cm