Dopis z Paříže
17.3.1930 Paříž, Karel píše:
Milý tatínku,
poslali jsme Vám psaní k svátku, ale to co Jste asi očekával totiž odpověď moji na vaše psaní, tam nebylo.
Chtěl bych dodatečně a konečně vám říci co zamýšlím, podaří-li se mi to nevím, neboť jak otázka je to složitá, tak i to co k ní patří materielně jest velmi labilní.
Co jsem až dosud dělal, víte, neospravedlňoval-li jsem své jednání a nebo když se tak dělo bylo to způsobem nejasným a nepřesným, nemějte mi to za zlé. Věděl jsem, že tím by se stejně stav věcí nezměnil, neboť jakékoliv vlivy vnější jsem ze zásady odstranil. Ovšem člověk žije v určitém prostředí, a proto
nemožno mu všechny vlivy zrušit.
A proč jsem afroutoval společnost lidskou, ptáte se tatínku ? Stalo se tak z důvodů principielní existence, která rozkazuje. Vše jak jsem viděl, není jaké se mi až do určité doby zdálo. A chtěl jsem proto poznat a žíti to, k čemuž kategorický imperativ přírody mě nutil.
Dnes vím, v které místě společnosti jsem, a na jakých zákonech ona staví, a jakých ji staví životní fikce podstaty.
Tedy, studoval jsem jazyky,
ovšem proti veškerým pravidlům a návodům. K cíli, ke kterému jsem tím šel, jsem se dostal. Německé a francouzské knihy vědecké mohu dnes čísti a je studovat. V krátké době to budou i anglické. Co se týče italštiny a španělštiny, základy mám a budu-li stavěti, stačí mně i ony bych dosáhl potřebného. A k čemu to všechno ?
Bych mohl svobodně mysliti a mluviti a bych pomocí toho dosáhl svobody vlastní životnosti, která je tak zotročena. A všechny mé snahy mířily a míří k tomuto bodu.
Mám holt jiné touhy než ostatní lidé, ale nemohu se jich zbavit, jinak bych nebyl spokojen.
Načal jsem i hudbu, koupil Jste tatínku, skoro i jen kvůli mně, piáno, byl jsem velice rád a jsem i nyní. Neboť jestliže jsem snad přerušil svoji snahu, nezřekl jsem se jí a jakmile přijde doba ( doufám že přijde), budu pokračovat. Základy mám rovněž dostačující a co mně jen vadilo v pokroku bylo mé zdraví. Nemohu za to, že mohu žít jen pro tuto činnost z kteréž prozatím nic nekouká finančně.
Nestačí mě opakování prázdných forem, jako lidé činí, z čehož však mají zisk na penězích atd.
Dovolil jsem si i bráti peníze od jiných., od Vás apod., ne že bych byl líný – ale prostě jelikož mně to bylo prospěšné., egoismus.
Dobře egoismus, ale já jej tím i poznal a naučil se na něj dívat očima reálníma, ne jako předtím zastřenýma škraboškou názorů předsudků .
Tady vidíte, kterou asi cestou jdu, a co se týče budoucnosti nemusíte míti starost. Kdybych chtěl se vzdáti všech svých ideálů, mohl bych pracovati ihned a získávati a střádati si, bohužel, dokud mám energii a touhy v sobě, nemohu jíti cestou davu.
Co se týče našeho baráku a zahrady, vidíte, to je jen krásný přídavek ke všemu tomu, co člověk má. K Vašemu, mému, k Mařenčinýmu atd., beřte to tedy tímto způsobem, tak klidně, a užívejte z přítomných věcí co se dá. Pohodlí, světlo sluneční v létě, radost z robotění třeba ne velkého – zkrátka takto to má být. Cítí-li však člověk potřebu změnit to vše, je nutno tak činit a neohlížet se …..