Stručný životopis Karla Šlengera

Karel Šlenger

1903 Chomutice u Hořic v Podkrkonoší – 1981 Praha

5.4 1903 Narozen do učitelské rodiny Josefa a Františky Šlengrových.

1916-1922 Po absolvování základní školy v Chomuticích studie a maturita na jičínské reálce.

1923 Odjíždí do Prahy, pracuje v listovní výpravně.

1924 Navštěvuje v Praze veřejné přednášky, knihovny, začíná malovat, především  pražské scenérie a periférie v okolí Radotína a Hvězdy

1925 Skládá úřednické zkoušky na poštovního praktikanta, cestuje po Čechách, začíná psát filosofující poznámky. Na podzim umírá maminka.

1926 Opouští v lednu státní službu, hlásí se na Přírodovědeckou fakultu University Karlovy. Onemocní z podvýživy,vrací se do Chomutic . Kreslí a maluje studie a obrazy zakřivených prostorů. Sestry Františka a Ludmila odjíždějí do Franzie, Karel se po neshodách s otcem odstěhuje na půdu rodné chalupy, studuje jazyky, čte Nietzscheho, Kanta a další filosofy. Píše a ilustruje esej Pabouci.

1927 Pobyt v Praze, kde je zapsán jako mimořádný posluchač Přírodovědecké fakulty. Podniká pěší cestu z Prahy na Slovensko na Velký Kriváň, pořizuje akvarely z cesty.

1928 Pokusy o filosofické traktáty. Zapisuje se na Filosofickou fakultu, absolvuje I.semestr.

1929 II.semestr na Filosofické fakultě. Ve druhé polovině roku odjíždí do Paříže za sestrami, kterým vypomáhá se scénografickými a kostýmními návrhy pro Moulen Rouge. Zapisuje se na Sorbonnu na filosofii. Maluje drobné obrázky s pařížskými motivy.

1930 St. Raphael, první výstava.

1931 Cestuje po Francii (Lyon, Avignon, Marseile), pokračuje do Severní Afriky (Tunis, Maroko, Alžír), kde vznikají fauvisticky barevné, působivé akvarely. Přes Sicílii, Řím a Benátky se vrací zpět do Chomutic. První samostatná výstava v Čechách v knihkupectví v Novém Bydžově.

1932 Umírá otec. Horečně maluje, věnuje se krajině a figurální malbě, vznikají klíčová díla Země, Odchod duše, Mateřství, Sourozenci, Blíženci, na kterých uplatňuje pastózní malbu. Výstava v Městském muzeu v Novém Bydžově.

1933 Doučuje, vyučuje hře na klavír, housle a akordeon. Za žáky po okolních vesnicích dojíždí na kole. Po nocích maluje.

1934 Neúspěšné pokusy o přijetí do spolku Mánes a na pražskou Akademii. Zapůjčuje Odchod duše do Topičova salonu, kde je vystaven do roku 1935. Maluje monumentální Symfonii, vzniká Noc a Den, Anděl lásky a další obrazy.

1935 Cestuje po Dunaji na Balkán, navštíví Varnu a Cařihrad. Podniká další cestu do Itálie (Benátky, Florencie, Řím, Pompeje, Palermo, Neapol, výstup na Etnu).

1936 Cesta do Provence za sestrami. Přiváží akvarely a skici z cest.

1937 Začíná malovat monumentální ženské akty (Pramáti a Venuše).

1938 Maluje krajinu v okolí Chomutic, podnikne další cestu na jih do Jugoslávie. Do této doby spadají patrně portréty přátel Josefa Hiršala a Otakara Čiháka (Cellista I. II.) a Bílá víla.

1939 Mnichovská dohoda. Maluje Předtuchu, Úzkost, Utrpení Rozklad, Tři ženy u stromu, Ležící akt (Venuše II.)ale i poetická díla jako Valpuržina noc, Noční koupání, Rodina u vody a patrně i Velké koupání. Místo plátna často používá jutové pytle.

1940 Dokončuje Pramáti, Venuši I., II. Začíná malovat pastózní květiny a zátiší.

1941 Z iniciativy bratra Josefa, který kontaktoval F. Tichého, se uskuteční první samostatná výstava v Topičově salonu. Maluje Apokalyptické jezdce, Ochránce národa. Vznikají další květiny a ilustrace k Šlejharově Lípě.

1942 Transporty židovských rodin se nevyhnuly ani Chomuticím, postihují rodinu jeho přítele Schwarzkopfa, ze které se podaří zachránit pouze děti Hanu a Jiřího. Sourozence dál učí a podporuje. Pod vlivem dobových událostí maluje monumentální plátna, krajiny a pokračuje v pastózních květinách.

1943 Samostatná výstava v Topičově salonu.

1944 Sbližuje se s Hanou Schwarzkopfovou. Vzniká řada jejích senzuálních aktů a poetických portrétů.

1945 Sňatek s Hanou.

1946 Narození syna Petra.

1947 Samostatná výstava v Topičově salonu. Maluje obrazy jako Zrcadlení, Jablko lásky, Lesbičky, Vášeň I., II. Odjíždí na studijní cestu do Jugoslávie. Narození syna Karla.

1948 Pokračuje v cestě po Jugoslávii, pořizuje akvarely, skici.

1949 Vrací se k rodině. Hana pracuje jako zdravotní sestra v Hořicích, živí rodinu, studuje dálkově zdravotní školu. Karel zůstává s dětmi v Chomuticích a maluje.

1950 – 1960 Jako ozvěna války vznikají Květy zla, Lidstvo, Pax vobiscum a další monumentální obrazy, vedle nich maluje pastózní zátiší s mrtvými zvířaty a malé  akty. Maluje po nocích do vyčerpání, v roce 1952 je hospitalizován pro poruchy srdce. Při měnové reformě 1953 přichází o peníze z prodeje chalupy, v roce 1955 se psychicky hroutí Hana.

1958 Samostatná výstava v Hradci Králové. Úvodní řeč J Hiršal.

1959 Samostatná výstava v Čs. spisovateli v Praze

1960 – 1970 -1980 Léta spolupráce s východočeskými galeriemi (výstavy Hradec Králové, Jičín, Hořice, Nový Bydžov, Nové Město nad Metují, Pardubice) Cestuje na jih a Střední východ. Maluje krajiny z cest i z okolí, ženské portréty, vrací se k tématům násilí, moci, politiky.

1963 Rozvod s Hanou.

1967, 1969. Cesty do Francie za sestrami. Podle sestry Františky skica pro Pařížanku.

1970 Oprava kostela v Dolanech na ateliér. Maluje zde řadu monumentálních děl.

1977 Druhá svatba s Hanou Šlengrovou

1978 Výstava v Galerii bratří Čapků. Maluje Ukřižovaného Krista, Budhu, Pomíjivost života (nedokončená).

1979 Cesta do Rumunska, přiváží skici s východy a západy slunce u moře.

1980 Na zámku v Sobčicích se otevírá stálá expozice jeho díla (1980 - 1989).

2.3. 1981 Umírá v Praze v Nuslích v Hanině bytě. Z posledních dnů zanechává pozoruhodné poznámky a kresby.